PF 2005.
Milí spoluevropané,
přeji všem do Nového roku jen to nejlepší.Když přemýšlím o tom, co nám nejvíce chybí, a co bysme si měli nejvíce přát, napadají mě tři slova.Láska, tolerance a sebereflexe.
Láska je ten intenzivní pocit, který je někde hluboko uvnitř každého z nás, a je potřeba ho vyjádřit.Stačí úsměv, pohlazení, letmý upřímý polibek na tvář a svět je přesně tam, kde by měl být.
Tolerance znamená tolerovat ne jen jiný názor, ale i jiný způsob života.Je naprostou chybou přiject do muslimské země s tankama a organizovat tam svobodné volby.Kovbojská politika přináší kovbojské konce.
Sebereflexe je uznání vlastní viny včetně poučení z krizového vývoje,i když jsme to snad i mysleli upřímně.
Tolik přání do nového roku.
Už v první třídě jsem chtěl být prezidentem.Věděl jsem přesně, kdy k nám přijede šáhinšáhiránu mohamaréza páhlavý a druhý den jsem vždycky ve škole stručně shrnul Televizní noviny.Jednu příhodu si ale nepamatuju a až po letech mi jí vyprávěli rodiče.Prý potkala máma učitelku v krámě a ona se decentně zeptala, jestli jsme nějak nábožensky založení.Že prý jsem se přihlásil a odvyprávěl příběh, jak Kristusovi podala Eliška tu roušku, co do ní obtisknul svůj obličej, a od tý doby všichni vědí, jak vypadal.
Zrovna zazvonilo a učitelka jen zírala.Spolužáci naprosto v tichu a pietně přistupovali k umyvadlu a každý si zkusil obtisknout svůj obličej do svého ručníku.
O Bibli nevím dodnes nic, ale tenkrát jsem se vytáhnul.
Starý fotky:
Filipův úkol z druhé třídy:
