---

 

Báníčku mý sme s téébou…..

Baníčkovci jsou teda vostrý. Nikde nebylo už místo, sedíme nahoře na tribuně hned vedle jejich kotle.Přímo vedle nás ještě pár modrobílých, dělí nás jen ti pancéřovaní hoši, co vypadají jak pomocníci Dartha Wadera.Vzadu na helmě mají různé znaky(asi podle týmů), někteří dokonce symbol z „Counter Strike“.No asi je ta práce baví.

        Začátek, a neslyšíme nic, než ostravský chorály. Sparťanů he tady pětkrát víc, a jsou způsobně  zticha. Tak trošku ambivalentní pocity. Sparta dostává prvního fíka a pyrotechnické šílenství dosahuje vrcholu. Pak se celá naše tribuna třese s pokřikem „Kdo neskáče nejní baník……“.Kdyby se hrálo na druhou stranu, tak by po sporný penaltě ta tribuna s náma určitě spadla. Ale takhle jsme viděli prd. Poborský dal ránu jak z děla , 1:1. Největší slovní sodu dostával od Baníkovců Matušovič. Sparťani ho neměli rádi, že přestoupil z Baníku, a pro Ostraváky se stal zase hnusným Sparťanem.

O pauze se na obou stranách věšely transparenty, my jsme teda viděli jen ten Šparťanskej desetimetrovej fakáč spolu s obrovskými pruhy a světlicemi.Slušná choreografie. V druhý půli se nemotornej Meduna nestihne vyhnout střele spoluhráče tak nešťastně, že změní směr, a Sparta utrpí vítězství 2:1.Venku před stadionem stojí snad polovina policejního sboru, včetně vodního děla, dvou obrněných transportérů a deseti koní.Bezpečnost Baníkovců je tedy zajištěna, takovou ochranku měli v Praze snad jen globální ekonomové a vlak Kim-Ír-Sena. 

 

 

……………………………………………………………………………………………………………………………..

V naší rodině je  vyznávána pouze jedna imaginární autorita, a to je mistr Nintendo.

 

Filip se mě onehdy ptal, jestli jsem se díval na to minulé zvolení papeže.“ Blázníš? To nám komančové neukázali.“ Nějaký povědomí jsem o tom ale měl, protože jsem sem tam poslouchával Hlasík ameriky.Vždy v 21.00 jsem naladil rádio mezi dvanáctku a dvě nuly.Znělku jsem pustil schválně nahlas, aby i sousedům bylo jasný, že už je devět. Takže se tam občas zmínili, že papež je polák a kde zrovna je.

Dycky jsem přišel do školy a první otázka Mikuldy byla:“Poslouchal jsi včera…?“On sám měl doma totiž super rádio s krátkejma vlnama, kde se dala občas chytit i rušená „Svobodná“.To bylo teprve něco. Před učitelkou jsme nic nemohli ani naznačit, byla totiž děsná komunistka, nebo to možná děsně hrála? Každopádně právě když jsme postoupili na druhý stupeň, tak ona se odstěhovala do Rakouska.

Takže jsem Filipovi názorně vysvětlil, kam vede totalitní ideologie.

 

………………………………………………………………………………………………………………………………….

 

 

 

 

 

 

 

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

 

 

zpět