Mravenci se nedají….
Přijdu večer do ložnice a manželka mi
polospícím hlasem sděluje, že se nám nějak rozmnožili mravenci.To je normální,
říkám si v duchu, dyť ty lítací už nám pár dní lítaj po bytě a v noci
po mě občas lezou. Hned jsem zase vypad, a za chvíli jsem se vrátil, jako že už
si jdu opravdu lehnout. Mravenci byli všude.Velký lítací,pak ty samí lítací,
akorát že menší model, a i ty malý bez křídel.Pár jich na mě hned vlezlo, no
tady přestává sranda. Vzal jsem RAID koupený v Itálii v roce 1995. Měl
jsem strach o jeho účinek, ale byl jak víno. Hlavně jsem se zaměřil na hnízda
ve dřevěném okně, ale místnost jsem vzal i plošně. To už se Olina probrala,
takže jsem mohl začít s luxováním. Dyson má průhlednou nádobku, takže je
velmi dobře vidět výsledek. V nádobce bylo asi 10 cm prachu a 5 cm mravenců. Celou
noc jsem větral, no na rozdíl od mravenců jsme zákrok přežili.
Kluci mi hlásili, že v jedný tůjce na
zahradě u vchodu je asi milión much, a že to vypadá blbě, ale to jsem zavrhnul,
protože do ekosystému zasahuji pouze v případě, je-li to nezbytné. Tak
třeba kunu jsme z půdy vyhnali ekologicky pomocí vlasů a vousů. Nikdo
neví, proč už u nás nejsou vrabci, ale prasata a srny jsou u nás určitě, chlupy
v nárazníku jsou důkaz.
To byla samozřejmě nešťastná náhoda, stalo
se to v ten den, co to bouchlo v Londýně. Šli jsme do kina, kluci na
akční a my na romantiku.Jmenovalo se to…..no už nevím, ale bylo to docela
dobrý.“Něco jako láska“.To je ten název.
Návrat z kina byl spíše akční, než
romantický. V garážích stojí policajti přímo před naším autem a ptají se ,
jestli nám mají uhnout. Supr otázka. Evidentně mají dobrou náladu, my taky,
takže pár úsměvů a startujeme. Zastavujeme na první křižovatce na červenou. Vedle
nás v levým pruhu policejní auto tu červenou přehlídne a málem přejede
takovýho mladíka s dredama, naštěstí byl v dobrý kondici, tak stačil
uskočit. Policejní auto zastavilo uprostřed přechodu a mladík se jal je
obskočit zezadu, ale to neměl dělat. Na felicii se rozsvítí bílý světlo zpátečky a málem ho přejedou
podruhý. Pak se způsobně zařadí vedle nás. Koukáme na ně, a jsou to ti policajti z garáže.Olina na ně udělala
prstem „TY TY TY“ a oni se němě omlouvali úsměvy a krčením ramen.
Mírně udiveni pokračujeme v cestě a
hovor se točí okolo toho, jestli budeme mít v koupelně kachlíky bílošedý,
nebo bělejší než bílošedý.Jedeme v tu dobu už na rovině v polích, a
je těsně po západu slunce , taková ta tma, co je horší než úplná tma.
Najednou Olina říká „Ty voe, ty voe …“Jedem
prostředkem silnice, brzdíme, v protisměru auto, za náma auto. Divný. Kdyby
nám praskla guma, tak by bylo auto nakřivo ale co je tohle? Je to mžik.Než se
stačím zeptat , tak cítíme takové lupnutí. Srna nám narazila zadkem do
blatníku, pokračovala ale dál, tak my taky. Doma jsem plastový blatník prohnul
nazpátek,jinak žádná škoda,mlhovku přilepím zpátky příležitostně, asi zítra, na
to stačí dvousložkový lepidlo.
Doma jsme zapnu jen tak ze zvyku televizi, a
v ní ministr vnitra, že na okamžitou ochranu našich občanů před terorismem
povolal do služby 1000 policistů. No je fakt, že jsme dneska nějaký viděli.
…………………………………………………………………………………………………………………………..
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………