Luxusní fesťákový život (nebo tak něco).
Počasí nám vyloženě přeje – skoro to vypadá, jako by si festival objednal slunce s příplatkem za ranní svit. Každé ráno tedy tradičně vyrážíme na koupaliště. Ne snad kvůli plavání, ale abychom vůbec nějak vypadali. Hygiena pod širým nebem má sice svoje kouzlo, ale hlavně je to nutnost.
Protože ten „luxusní“ glamp? No… když si odmyslíš luxus a ponecháš si jen cenu, tak jsi zhruba tam, kde jsme my.
Odpolední program jsme zahájili v těch malých stanech, kde se nehraje na jména, ale na vibe. Takový ty kapely, co nevíš, jestli hrajou vážně, nebo si dělaj legraci, ale ve výsledku je ti to jedno, protože to stejně baví. Lake Malice Super. Amira Elfeky bude jednou slavná, pustím si jí že Spotify v autě na zpáteční cestě z fesťáku.
Mrkli jsme i na Evu Farnou – ta to má už dávno v malíku – a pak přišla retropecka: Marie Rottrová. Jo, vážně. Před 12–13 lety tu byla taky, tehdy v menším stanu. Teď? Megastan, megadavy, megahudba. Tleskáme!
Večer to rozjela skupina Skillet. Vracejí se sem každé tři roky.Taková stálice na místním nebi.
A pak přišlo to hlavní: téměř celá kapela Sex Pistols. Ano, téměř. Ale i tak to byl zážitek – přesně ten typ koncertu, u kterého si říkáš „jo, tohle chci vyprávět vnoučatům, až se mě zeptají, co je to punk“. Legendy. Legendární večer.
No a jak to zakončit? Noční projížďka areálem na ruským kole – protože co je lepšího než koukat na opilé davy z výšky a představovat si, že jsme v nějakém dokumentu o festivalovém přežití. Pak už jen spacák, ticho (od čtyř do šesti), a zasloužený spánek.
